Povídky

Na stole stál pohár vína a vedle něj ležela kniha.Byla prastará, měla zohýbané zažloutlé listy a pomačkanou vazbu. V poháru již skoro nezbývalo co pít, snad jen pár doušků vína. Vína trpkého, avšak milosrdného. Vína, v kterém se dal utopit žal. Mělo barvu krve, tak rudou, že při pohledu na něj se vám udělalo úzko. Avšak už po pár doušcích vás tento pocit netížil. Místo něj se dostavil pocit blažené opilosti vyvolané vínem. A tuto otupělost hledal… Celý článek ›

Každý touží po tom co nemá.Nikdo není spokojen s tím co má a stále přemýšlí, jak dostat to po čem touží.A tímto způsobem vzniká závist… Samuel žil na vesnici ve velkém domě se svojí rodinou.Rodiče ho od malička učili vybraným způsobům a dalším věcem.Však už hovořil plynně francouzsky, španělsky a italsky, když nepočítáte jeho rodnou angličtinu.Sam měl všechny přátele ve městě a občas za nimi dojížděl, ale co měl dělat tady, tady na… Celý článek ›

Je sedm hodin podvečer a Andrea se vrací domů z práce. Jde velmi svižným krokem, nýbrž neměla tuhle cestu ráda, procházela chladnými ulicemi velkoměsta, všude jenom kámen, beton a špína...Kolem ní se míhali desítky lidí, připadali ji jako stádo mrtvých existencí. Její duše v tomhle prostředí trpěla. Neměla ráda lidi, ráda byla sama někde v přírodě, kde se oddávala svým myšlenkám a pocitům. Tento den však byl výjimečný, najednou ucítila chladivý… Celý článek ›

Jonathan Collin byl mladý, pohledný a velmi tichý zaměstnanec pohřebního ústavu. Práci se věnoval naplno, neměl přítelkyni, ani zájmy, a téměř žádné přátelé, až na hrstku známých ještě ze školy. Dnes měl náročný den. Stihl už tři pohřby a teď vezl tělo na čtvrtý, konečně poslední. Byla to nějaká mladá holka, šestadvacet let, údajně spadla ze skály a poranila si míchu, načež zemřela. Jmenovala se Eva Sandori, víc o ní nevěděl a vlastně ani… Celý článek ›

Slunce dávno zapadlo a pokoj potemněl. Zrcadlo jakoby chtělo ukázat ještě další příběhy, ale Felicity vykřikla: "Dooooost!!!" Opřela si ruce o podlahu a hleděla k zrcadlu. Objevila se v něm jen dlouhá, temná chodba. "Už dost...stačilo..." špitla bezmocně. Ruce měla rozřezané žiletkou do krve. Kapičky rudé tekutiny padaly na zem a Felicity je bezděčně rozmazávala, když se snažila postavit se na nohy. Byla unavená a bezmocná. Už nechtěla nic vidět. Pomalu… Celý článek ›

"Čau Honzo" "Čuz Petře. Čekej, už valim." Další všední odpoledne dalšího všedního dne - a další trénink. Ale dneska to bylo v něčem jiné. Neměl jsem veselou náladu jako vždycky. Ani v nejmenším. Hroutil se mi život a já se z toho nedokázal dostat. Na internetu jsem četl o sebepoškozování a že v tom spousta lidí vidí jediné řešení. Chtěl jsem to zkusit ale nedokázal jsem to. Nedokázal jsem se říznout. Jsem prostě srab. Nestojím za nic. Sbalil si… Celý článek ›

Na tvář jí dopadly první vločky letošní zimy. Rozesmála se… "Co jsem ti říkala? Pesimisto. Neprší! Sněží! Prohráváš to rok co rok. Teď mi něco musíš dát.". Sledoval ji. Je teď ta vhodná chvíle? Ne, asi ne. "Co bych ti měl dávat, vsadili jsme se, ale neřekli jsme o co..". Uštědřila mu přátelskou herdu do žeber. "To znamená, že si můžeš vybrat co mi hodláš dát, ale míň jak pět korun neberu, to si piš.", smála se dívka a popoběhla pár kroků,… Celý článek ›

Noc byla černá a tichá. Jediným světlým bodem na nebi byl měsíc rudý měsíc v úplňku a pár blikajících hvězd. Peter zrovna tiše procházel kolem hřbitova. Nesmí ho nikdo vidět... Měl v úmyslu přelézt zídku a ukradnout si z jednoho hrobu velký kovový kříž, který se mu při jedné ze hřbitovních procházek zalíbil. Dal by si jej doma na stěnu...proč ne. Takový už jinde nesežene. Odvahu na to měl. Bez problému přelezl přes zeď na hřbitov a vydal se… Celý článek ›