Povídky

Zbývala hodina do úsvitu. Zatím byla ještě tma...noc však končila. Konečně. Pro Theodoru byla jako noční můra, ta nejhorší, jakou kdy zažila. Utíkala těma nejzapadlejšíma uličkama, aby unikla svým pronásledovatelům, ale stejně ji chytili. Kousek od kostela na náměstí, v parku mezi stromy, ji chytili...a teď...teď se stává jedním z nich. Klečela před kostelem, ruce semknuté k modlitbě, hedvábné šaty špinavé od prachu a bláta, roztrhané, na krku dvě… Celý článek ›

Hřbitov byl krásně osvícen. Svíce vrhaly kouzelný a zároveň tajemný stín na náhrobní kameny. Měsíc vše halil do ponurého stříbrného světla. Zdálo se, že je všude klid. Že všichni zesnulí jsou smířeni se svým osudem. Kdesi v dálce byly slyšet lidské hlasy. Když jsem zavřela oči, vnímala jsem podivný klid, své srdce, kroky mého přítele a pach taveného vosku. Bylo to zvláštní. I hroby, které ještě nedávno působily velmi nepříjemně, dnes jako by… Celý článek ›

Nevěděla, co se s ní děje. Připadala si zbytečná, kladla si často otázky: "Kdo vůbec jsem? Proč jsem na tomto světě? Jaký je vůbec smysl života?" a nemohla na ně najít odpověď. Neměla mnoho kamarádů, a ti, co si tak říkali jí ve skutečnosti vůbec nechápali. Často si připadala jako "páté kolo u vozu". Nic ji nebavilo, ve škole byla průměrný student, žádný sport ji nijak neoslovil, ani hra na klavír, kterou kdysi měla docela ráda ji přestala bavit.… Celý článek ›

Pršelo. Blesky trhaly oblohu a hromy burácely krajinou. Temným lesem spěšně kráčela postarší žena a táhla za sebou sotva sedmnáctiletou dívku. Stmívalo se, obě byly promáčené na kost a unavené. Starší žena vypadala ke všemu ještě velmi rozzlobeně. "Co jsem ti říkala?! Že se s ním nebudeš stýkat! Jsi hloupá husa!" "Mami, prosím! Já ho miluju!" naříkala dívka a snažila se své matce vytrhnout. "Přestaň, ty hloupá! Že se nestydíš! Co o nás lidi… Celý článek ›

Další noc spal Simon sám, Brenda jela tentokrát domů, musela si něco vyřídit. Spal. Zdálo se mu, že stojí na pláži, kde se Amy utopila. Všechno bylo zalité oranžovým světlem, vše bylo pusté a moře klidně šumělo. Slunce zapadalo. Amy stála kus od něj u vody a pozorovala nebe. Měla na sobě ty samé bílé šaty, ve kterých se tehdy utopila. Zdálo se, že Simona nevidí, ale pak se najednou obrátila a pohlédla na něj smutnýma očima. "Simone..." "Amy!" Přiběhl k… Celý článek ›

Tehdy to měla být jen romantická procházka po pláži. Měsíc jasně svítil a obloha byla poseta četnými a jasnými hvězdami. Oceán příjemně šuměl a odliv omýval světlý písek. Amy byla krásná. V hedvábných bílých šatech vlajících ve větru vypadala jako anděl. Její dlouhé, husté, zvlněné vlasy byly černé jako noc a její modré oči průzračné jako křišťál. Měla neodolatelný úsměv, který na ní Simon obdivoval. Měl tu nejkrásnější ženu pod… Celý článek ›

Aila byla snad nejkrásnější dívka z Edinburghu. Pocházela z Laponska, bylo jí sotva dvacet, měla štíhlou, mrštnou postavu, dlouhé, ohnivě zbarvené vlasy a jasně zelené oči, které díky její nesmírně světlé pleti zářily jako smaragdy. Nádherně se smála a uměla tančit i zpívat. Snad všechny ženy v okolí jí zaviděly a muži ji chtěli mít za svou. Jenže ona milovala jediného. Svého Roberta... Problém byl však v tom, že Robert se měl stát kněžím a jeho… Celý článek ›

Rodina Carterových se přistěhovala na venkov teprve nedávno. Jesica musela kvůli tomu přejít na jinou školu, ale nebrala to nijak dramaticky, jelikož na té staré se jí vůbec nelíbilo. Nerozuměla si s tamnějšími spolužáky a vlastně ani s učiteli. Tady to bylo o něco lepší. A doma měla větší klid. Tedy...alespoň ze začátku. První dny, ba dokonce první měsíc bylo vše tak, jak má být. Ale jedné tiché, klidné noci se něco stalo. Něco podivného... Seděla… Celý článek ›

Slunce zapadalo a vrhalo na čerstvý hrob ponurý stín. Navršená hlína ještě voněla, zítra však na ni měla přijít kamenná deska a pomník se jménem mladé dívky - Elisabeth Calas. Zahynula nešťastnou náhodou při pádu z koně. Její milenec, Robert, klečel u hrobu už od rána. Už od pohřbu. Nedokázal uvěřit, že je pryč. Přece ji tak miloval, toužil po ní! Teď je dělí dva metry hlíny a hranice dvou říší - mrtvých a živých. Skoro se to nedalo unést.… Celý článek ›

Obloha byla potažena temnou modří bouřkových mraků, ze kterých neustále spadaly provazce vody. Okolní šeď a tmu sem tam rozjasnil hrůzostrašný blesk. Na její plavé vlásky dopadaly slané kapky. Stékaly po nízkém čelíčku, tvářičkách a poté se dopadem rozbily o silnici. V rukou držela hadrovou panenku a pevně si jí tiskla ke špinavé blůze. Přes blůzu měla červené šaty, které byly ovšem již potrhané. A ve spěchu ztratila i jednu botičku. V jejích… Celý článek ›