Luccianna

Ušly už kus cesty a zastavily se. Lucianna pohlédla vpřed. Majestátný, čený palác s vysokými věžemi se tyčil před nimi a kolem jej obklopovaly jen mohutné skály. Jako by jej svíraly, chránily... Havrani nad palácem tajemně kroužili a křičeli. Lucianna je hned poznala - byli to havrani z údolí. Nemohla si je splést, jistě to byli oni! Jeden z nich se odpojil od hejna a prolétl jí nad hlavou, aby ji pozdravil. Mireille vykřikla. "Bože! Nemám ráda velké ptáky!"… Celý článek ›

Lucciana přečetla článek z knihy a dostala se do města zbloudilích duší.... Krčila se bezmocně v rohu temné, chladné místnosti. Její dlouhé, blonďaté lokny jí zakrývaly zkrvavenou tvář. I její kdysi bíle, krátké šaty byly potřísněny její vlastní krví. Byla tak mladá a tak ustrašená. Nevěděla, kde je, co se s ní děje...najednou se tady prostě objevila a oni ji pronásledovali. Ty bytosti, které nedokázala pojmenovat. Měla hrozný strach. Místnost byla… Celý článek ›

Domů se vrátila až později večer. Její rodiče dávno spali. Zítra nikam nepůjde. Odpočine si. Navečeřela se a pustila si televizi, ale nevnímala ji. Žena v kápí jí pořád vrtala hlavou. Co tam dělala? Vždyť to ji vidí ve svých snech! Nebo se jí to opravdu jen zdálo? Vedle Lucianny stála květina, která začala znenadání usychat...čím více myslela na tu ženu, tím rychleji květina umírala. Její listy zhnědly a seschly, začaly se drolit... Lucianna si toho… Celý článek ›

"Lucianna byla vždy jiná. Nikdy nebyla jako my ostatní, ale měla jsem ji ráda. Byla to má dobrá a děsivá kamarádka. Někdy z ní šel opravdu strach. Často jsme se scházely v místním parku, ale Lucianna tam trávila více času sama, stejně jako v údolí pod parkem. Tomu se přezdívalo 'Údolí havranů', protože od té doby, kdy se ve městě objevila Lucianna, se tam slétavaly hejna černých, velkých ptáků...havranů. Jedině ona se k nim dokázala přiblížit, mluvila… Celý článek ›