Vídání

Vídání.
Večer tam nebyla
chodívala se soumrakem
byla čím dál nemluvnější

Umírala zaživa
pozdila se každým dnem

Mezi stromy splétala svůj život
v trnitých krajinách ztrácela dny

Plachá jak srna
zbýval z ní už jen stín

Usedala pod starou břízu na kraji lesa
ano, to když léto vonělo večerním tichem

Při kostelním zvonění zvedávala hlavu k nebesům

Vídával jsem jí v mlžných dálavách
v dálavách duše nezměrné.