upírka

Upírka
Někdy dřímám po nocich zasněná,
však vím o čem smím snít,
v koutku temném přes den schoulená,
jenom lidskou krev pít.

Koukám a slyším v noci vše,
můj zrak se mi zlepšil,
jak jen mohu navštívit pohřebiště,
když chladný vítr šustil?
Co čekala jsem v tuto noc
při záři měsíce?
To chtěla jsem snad získat moc,
nebo zážitků tisíce?

Ted sleduji oblohu dál,
po naší zahradě běhá chlapec, je sám,
docela se mi zamlouvá, něco mu nechám,
na památku od upíra, jeho křik slýchám.