Ukřižovaný nohy v rukách

sedím před hřištěm,dětské prolézačky
ječivý smích,radost
co léčí bolavou duši otrávenou

sedím tam a koukám
dešťové kapky dopadají na moje tělo
je podzim
děti si nehrají

sedím tam
moje představy,moje hluchota
skládám symfonie
závěr pojistky cvakne
je odjištěná,přikládám si hlaveň
ke spánku
mám
s
t
r
a
ch
jako před lety.
přejíždím od spánku do středu čela
slzy už se spustily
čekám
až
padnu
na
D
N
O
zoufalství a to mi odvahu vystřelit.

vidím hroby všech mých drahých
moje děti mě drží za nohy
jejich malé ručičky
mám je tak před očima,s úsměvem

už to přichází
z očí proudí divoká řeka
jdu do toho....

někdo mě chytá za ruku
nestřílej
klidný,mírumilovný hlas.

zatím nevím,kdo to byl,dodnes to nevím........