Tichá

Házím zapálené louče do vody
Smýkám svou duší v úpatí němoty
Servu svou krásu v čistotu těl
Nastolím duši své poslední sten
A budu jen čekat...
Tak jako každého dne...
Dva tucty svic v mém pokoji
Dva tucty hodin smýkána v příboji
Dvě srdce zamčená v truhlici se zlatem
Bojím se lásko má, bojím se... utonem!
Čekám, jen čekám, dveře jsou dokořán
Zlámané nehty, pustý a tichý chrám
Chrám lásky bez lidí…

Závoj mám ze rzi
A duši z olova
Tam kde se postím zavládne hluchota
a zkroušená duše strnula do prázdna...

A mé rty zpívají motlitbu pro druhé
bez hlesu a bez tónů...

Šlapeme tiše po střepech absintu
Čistota skonání svírá mi spánky
Pohyby beder otáčí stránky
Osudu.

Chci shořet ve tvých plamenech vlasů
Chci být křišťálovou stvůrou našich včerejšků
Dopisy slepým
Spirálou nekonečnosti těkajících očí
Čistým průstřelem smyslnosti
A zhoubnou myšlenkou reality
Srdceryvným stenem skrz tvé prsty
...prosívám jimi tvou duši

Rozpustím plíce v kyselině slz
za plískanice svůdných pohybů napříč času
Jen proto, že miluji...
A kopu si vlastní hrob
pod tvými řasami...