Smrt

Smrt
Kapky deště tiše kanou,
z nebe dolů na zem chladnou.
Stejně jako slané slzy,
prolijí se, zmizí brzy.

Na ulici lampy svítí,
Je jich mnoho, jako kvítí.
Dívka kráčí ulicí prázdnou,
Slzu už však nemá žádnou.

Vyplakala všechny už,
Na tváři už nemá rúž.
Slzy už jí omyly,
Když po tvářích proudily.

Dlouhé vlasy přes oči jí padají,
Očí, které na svět smutně koukají.
Na svět který nesnáší,
Ten jenž neštěstí jí přináší.

Milovala, lásku měla,
Proto tolik protrpěla.
Dala by mu vše i srdce,
Odmítl ho, že ho nechce

Velmi dlouho trápila se,
Teď však ale rozhodla se.
Že svůj život rychle skončí,
Na dno jámy, dolů skočí.

Konečně již došla k lomu,
Krátce koukla okem dolů.
Na nebe pak pohlédla,
Jeho tvář tam viděla.

Malý krůček stačil vpřed,
Pak pocítila už jen let.
Tělo její na zem spadlo,
Pak už jenom tiše chladlo.

Nikdo na ni nezeptal se,
Kam zmizela, poděla se.
Změnila se v hvězdný prach,
Někde tam u hvězdných drah.

Z nebe na nás se ted dívá,
O něm pořád ještě snívá.
Navždy bude milovat,
Lásku kterou neměla