Přání

Každý touží po tom co nemá.Nikdo není spokojen s tím co má a stále přemýšlí, jak dostat to po čem touží.A tímto způsobem vzniká závist…
Samuel žil na vesnici ve velkém domě se svojí rodinou.Rodiče ho od malička učili vybraným způsobům a dalším věcem.Však už hovořil plynně francouzsky, španělsky a italsky, když nepočítáte jeho rodnou angličtinu.Sam měl všechny přátele ve městě a občas za nimi dojížděl, ale co měl dělat tady, tady na vesnici, kde se na něj dívali jako na nadřazenou bytost?
Bydleli na venkově, protože Samův otec vlastnil vinice.Někdy se Sam procházel po vinicích, jindy zase byl doma a četl si.Nikdy nešel za místními, protože jeho způsoby mu to nedovolovaly.I když to vlastně ani nebyly způsoby, co mu nedovolily bavit se s místními chlapci a děvčaty.Ale jeho povznešení, snobští rodiče.A tak byl stál jen doma a přemýšlel o životě. Jednou když se procházel po vinicích zašel až opravdu daleko k jižnímu okraji.Za vinicí byl listnatý les v němž Sam nikdy nebyl.Stromy se zde tyčily do ohromné výšky a vzbuzovaly v něm respekt a úctu.Sam byl po dlouhé cestě unavený, a tak si lehl do mechu na okraji lesa.Ve stínu velkého dubu Sam po chvíli usnul.Když se vzbudil do očí se mu opřelo slunce, které teď stálo v jiném úhlu než předtím.Vítr si pohrával s listy v korunách stromů a tvořil nádhernou melodii, která se Samovi nesmírně líbila.Na měkké mechové podušce si odpočinul jako nikdy předtím.Posadil se a vytáhl z kapsy mobil.Nikdo mu nevolal a ani ho nesháněl, bylo už pozdě, a tak se vydal na zpáteční cestu.
Druhý den se Sam opět vydal vinicí směrem na jih.Původně nechtěl jít opět na stejně místo jako včera , ale něco ho sem táhlo, a tak se znovu usadil ke stromu a zaposlouchal se do ptačího zpěvu a větru.Celé léto chodil Sam na své oblíbené místo, učil se tu, četl si nebo jen odpočíval, ale nikdy tu nikoho nepotkal.
Jednoho dne opět seděl Sam pod dubem a četl velice obsáhlou knihu od známého francouzského spisovatele v originále.Ale nemohl se vůbec soustředit, protože před pár dny mu opět začaly povinnosti.Nemusel sice docházet do školy, protože měl soukromého učitele, ale celé dopoledne musel stejně věnovat studiu.Co ho na tom trápilo nejvíc byl pocit, že ostatní děti z vesnice chodily do školy společně a jen on byl pořád sám.
Stromy už začaly shazovat listí, které teď bylo nádherně zbarvené do červenožluta.Pořád bylo teplo jen pořád víc foukal vítr.V příjemném poledním slunci Sam opět usnul.Kniha mu vyklouzla z ruky a s hlasitým klapnutím se zavřela.Sam musel spát alespoň dvě hodiny a když se probudil málem se mu leknutím udělal opar.Nad ním seděla velice pohledná dívka, mohlo jí být tak šestnáct a s úsměvem mu sdělovala, že mu spadla kniha. V jeho sedmnácti letech dosud neviděl hezčí dívku, měla dlouhé tmavé vlasy a modré oči, které zářily v bledé pleti.Byla velice štíhlá a vysoká , ale ne větší než Sam.Její hezkou postavu obepínaly šaty sotva ke kolenům a přes rameno měla zavěšenou školní brašnu.
Sam jí poděkoval a dívka se s ním dala do řeči.Řekla mu, že prý ho tu nevidí poprvé, ale až dnes měla odvahu ho oslovit.Také se od ní dozvěděl, že je dcera místního sklepmistra a chodí tu do školy.Sam z ní byl úplně unešený a skvěle si s ní popovídal.Když měla odejít, domluvil se s ní, že se tu sejdou druhý den znovu.Nazítří už Sam přešlapoval na svém oblíbeném místě u dubu a vyhlížel dívku.Karin, když přišla byla opět nesmírně okouzlující.Sam po nějaké době zjistit, že si neumí představit, co by dělal, kdyby Karin nepřišla.Ale ta přicházela a stále se sním loučila polibkem.
V den kdy bylo Karin osmnáct se měli opět sejít.Sam celou noc nespal.Chtěl jí požádat o ruku, ale věděl , že mu to rodiče neschválí.Přemýšlel jak to udělat, toho dne by dal nevím co za to, aby mohl být pouhým vesničanem.Ještě téže noci šel za svojí matkou.Chtěl jsi s ní promluvit.Řekl jí, že se zamiloval a chtěl by tu dívku požádat o ruku, ale rodiče o tom nechtěli ani slyšet.
Druhý den čekala Karin na Sama marně.Tušila co mělo ten den přijít, a proto jí nesmírně zklamalo, když nepřišel.Čekala tu každý den po škole až do svých jednadvaceti.Pak přestala, možná zapomněla…
Rodiče poslali Sama do švýcarské internátní školy.Nikdy nezapomněl a nikdy se znovu nezamiloval.Žádná dívka nebyla tak dobrá jako jeho Karin.Celý život si přál být pouhým vesničanem…