Papírovej Žalm

voňavý spletenec dvou nahých těl
ve vzpomínku dávnou se vykřesal,
když dopis zažloutlý hru připoměl,
jako bys zase tam v blízkosti stál
... vnímal a nevnímal...

Setkání z mlhy dvou bytostí,
mladých a ztracených, netušíc,
co spolu způsobí v časové propasti
myšlenek urputných, nechceš už nic
... a nebo víc ...

Jako dvě krysy zmatené,
hledají cestu tunelem ven,
city, jež hořely, náhle jsou studené,
přesto je pohltil bez konce sen,
vzpomínky pošlapal, odvál je den,
co dopis nedal se ukrylo,
po lásce-nelidské otázky jen,
cit protkán bláznovstvím, lež pravdou - stačilo?
Pro co? Proč? Bylo a nebylo?

Smysl té štvanice unikl mi,
souvislost bolesti též,
slzy, co několik let psaly žalmy,
jsou až teď lež?
... za smíchem řveš...

V prostoru vesmírné osvěty,
sešli se ve špatný čas,
on není nyní a ona před lety,
cesty už nezkříží nás.
... čas je - ač je vymyšlen - mocný ras...