Odešel

Zas slyším ty hlasy uvnitř mé hlavy
slyším ty tóny
ty hlasy jsou Tvé
Živím svůj sen, jenž vraždí můj smír
můj osud je rozmeten
sen o Tobě
a za tu dobu hořkých dní
chléb na stole, jenž je okorán
zrna zas tvoří
a zrna klíčí v dál...

Vidím Tvůj stín v rohu pokoje
snaží se přejít moji poušť
ty kroky věří jen ve mě
tak vstávejte nohy, vstávejte, do boje!
A ústa vlhkých stěn
přejí si: vzduchu buď polapen!
dýchejme, my stěny, dýchejme!

o krok blíž ke smrti
o krok blíž ke smrti...

Cítím Tvůj parfém ve vlasech svých
žádný déšť ještě jej nezlomil
a teď všechno se zhasíná životem
a všechno je hrobem svým
ticho, klid, svaté místo
hřbitov vzpomínek zpuchřelých
tak proč ta bouře v mysli mé...

A stará skříň svírá své tajemství
kovové nýty sdílí ty taje
navždy je uschován, miláček bezelstný
Tvůj kabát je můj, daň za Tvé "přátelství"
a tak...náhle...
probíhá zády mrazení
mé rány volají péči Tvou
Tvá tichá šeptání...

Má lásko!
Piji jen hořké slzy své
živím se prachem a křídly andělů
okvětí vznáší se pode mnou
Není kdo nalil by číši
a číše teskní po hlase Tvém
a mé víno žehná Tvé rty
Tvé rty, jež jsou ztraceny...

Vítr si hraje a závěsy teskní
utéci z oken chtěly by
mávají pažemi
jak děti mé volají: "Vrať se ke mně, vrať se k nám !"
Tys v tom širém světě sám
zde Tvé střepy posbírám
pro věčné časy...

A zas to náhlé chvění
jak vzpomínka šedých dní
a noc v mé náruči
a růže seschlé kráčí v pláč
a v té tmě vidím i Tvůj hlas
slova zapomnělá v každém z nás

Tvůj déšť v žilách mých
Tvůj déšť v žilách mých