O bitvě..
Publikováno 30.03.2011 v 17:13 v kategorii Povídky, přečteno: 104x
Na stole stál pohár vína a vedle něj ležela kniha.Byla prastará, měla zohýbané zažloutlé listy a pomačkanou vazbu. V poháru již skoro nezbývalo co pít, snad jen pár doušků vína. Vína trpkého, avšak milosrdného. Vína, v kterém se dal utopit žal. Mělo barvu krve, tak rudou, že při pohledu na něj se vám udělalo úzko. Avšak už po pár doušcích vás tento pocit netížil. Místo něj se dostavil pocit blažené opilosti vyvolané vínem. A tuto otupělost hledal ve víně i Sir Maxmilian. Seděl v temném pokoji a jediné světlo zde poskytovala dohořívající svíčka. Pomalu z ní odkapával vosk. Dopadla na prostorný dubový stůl temně hnědé barvy, který nesl i pohár a knihu. Rozléval se pod svíčkou až ke knize. Kožená vazba byla narušena jen zlatavým nápisem BIBLE a křížem, který umocňoval pocit pokory a čistoty této posvátné knihy. Opilý rytíř v ní chtěl hledat útěchu, hledat v ní odpověď na otázku, kterou si pokládal už od dětství.Otázku života a smrti. A stejně jako před každou výpravou či bitvou se tento pocit vracel. Pocit životachtění…. Chuť žít je jako závislost na čokoládě a život jako čokoláda, když jí jednou ochutnáte, chcete jí stále znovu. Dobrou čokoládu sníte za chvíli ani nevíte jak, avšak je tak křehká…
A život je křehký a zrovna v takových chvílích, jako je tato víte, že čokoláda by se mohla roztéct nebo zlomit, že život vám utíká mezi prsty a vy tomu nemůžete zabránit.
Maxmilian se podíval na svoje ruce, které už tolikrát drželi meč, kterým probodával protivníka. – PROTIVNÍKA – co je to protivník, je to někdo koho jsem nikdy neviděl, někdo kdo nemohl za to, že se dějí tak hrozné věci jako jsou bitvy a války. A stejně tak Maxmilian věděl, že dříve nebo později i on bude tím protivníkem, tím který pod snůškou hrdinství padne v boji a za pár let se na něj zapomene. Přesto tu však seděl, seděl a čekal až nastane ta chvíle…
S hlavou plnou nářků a tíhy myšlenek klesla hlava rytířova na desku stolu, milosrdný spánek zavřel jeho oči a utišil jeho vzlyky. Jeho ruce ochably a sklouzly ze stolu. Vosk stále odkapával ze svíčky. V jejím pohasínajícím svitě rytíř usnul a zapomněl.
Ráno ho probudila děla. Jeho tušení se vyplnilo a on se stal tím protivníkem. Jeho jméno oslavila jen tato povídka – myšlenka – zoufalý pokus o osvětu světa.
Jak může být člověku před smrtí, před poslední bitvou, když ví, že venku ho s rozbřeskem čeká jen smrt a výsměch.Snad Maxmilian padl pro slávu krále, snad pro svobodu země. Jenže realita byla jiná – padl pro potěšení panstva. Nasadil svůj mladý život do zbytečné bitvy – v níž jediným východiskem byla prohra. Jeho krátké bytí ukončil rozmar…
A život je křehký a zrovna v takových chvílích, jako je tato víte, že čokoláda by se mohla roztéct nebo zlomit, že život vám utíká mezi prsty a vy tomu nemůžete zabránit.
Maxmilian se podíval na svoje ruce, které už tolikrát drželi meč, kterým probodával protivníka. – PROTIVNÍKA – co je to protivník, je to někdo koho jsem nikdy neviděl, někdo kdo nemohl za to, že se dějí tak hrozné věci jako jsou bitvy a války. A stejně tak Maxmilian věděl, že dříve nebo později i on bude tím protivníkem, tím který pod snůškou hrdinství padne v boji a za pár let se na něj zapomene. Přesto tu však seděl, seděl a čekal až nastane ta chvíle…
S hlavou plnou nářků a tíhy myšlenek klesla hlava rytířova na desku stolu, milosrdný spánek zavřel jeho oči a utišil jeho vzlyky. Jeho ruce ochably a sklouzly ze stolu. Vosk stále odkapával ze svíčky. V jejím pohasínajícím svitě rytíř usnul a zapomněl.
Ráno ho probudila děla. Jeho tušení se vyplnilo a on se stal tím protivníkem. Jeho jméno oslavila jen tato povídka – myšlenka – zoufalý pokus o osvětu světa.
Jak může být člověku před smrtí, před poslední bitvou, když ví, že venku ho s rozbřeskem čeká jen smrt a výsměch.Snad Maxmilian padl pro slávu krále, snad pro svobodu země. Jenže realita byla jiná – padl pro potěšení panstva. Nasadil svůj mladý život do zbytečné bitvy – v níž jediným východiskem byla prohra. Jeho krátké bytí ukončil rozmar…
Komentáře
Celkem 0 komentářů