Konec

Když ztratíš něco, pro co jsi žil..
už nikdy nebudeš tím, kým jsi kdysi byl..
Už se s úsměvem nepodíváš na slunce,
nýbrž ted držíš dýku v ruce..

Usínáš s pocitem prázdna,
probouzíš se do osamělého rána..
Jsi jako kůn umírající ve stáji,
však ostatní si myslí, že jsi v ráji..

Ten kun pomalu hyne,
a ta dívka pomalu vydechuje...
Nádech, výdech, nádech..
palčivou bolest cítí v zádech..

Ta dívka byla anděl,
co po jejím boku celý svět obletěl..
Kam se poděla víra a naděje?
Je to jako, když ti někdo štěstí rozryje..

Andělovi křídla vzali,
kus srdce z něj vyrvali..
On však v koutě mlčky sedí,
do prázdné stěny smutně hledí.

Kam se láska ztratila..?
Však přeje si, aby se vrátila..
Ona se však nevrátí,
svou tvář od ní odvrátí..

Andílek maličký
v koutě se svíjící...

Bere dýku proti sobě...
vidí, jak pomalu ulehá v hrobě..
Na tělo ji prudce přitlačí,
dýka se do srdce zarazí..

Andílek opuštěním pláče,
ten den, zabilo se děvče..
Však do hrobu nepadá,
její duše odlétá.

Ztrácí se mezi mraky,
tak bezcenná, jako staré vraky..
Po děvčeti zbylo už jen tělo,
ve kterém to i po smrti vřelo..

Z těla hlasy křičí,
duše na míle daleko mlčí..
Chtěla ještě něco říct,
ale nemohla vůbec nic...

Andílek i děvče zemřelo,
snad nový život někomu otevřelo..
Děvče celou dobu milovalo..
k čemu to bylo, když nic nezůstalo...?