brána

Na černých pichlavých růžích si ustelu.
Můj domoc bude v podzemí, tam odejdu.
Na Šípkovou Růženku budu si hrát.
Budu tam ležet a tiše spát.
Mou jedinou ozdobou bude černý šat.
Hrobové ticho bude pohřební píseň hrát.
V dřevěné rakvi s přibitými kříži,
leží tu dívka, co jen svět tíží.
Na náhrobní desce je její prokleté jméno vyrité.
Její zlé srdce je navždy rozbité.
Na růžích ustláno a na náhrobku napsáno.
"Na věky odešla, duše prokletá!"
"A každá brána, budiž jí zavřená!."