Anděl v zrcadle

Slunce dávno zapadlo a pokoj potemněl. Zrcadlo jakoby chtělo ukázat ještě další příběhy, ale Felicity vykřikla:
"Dooooost!!!" Opřela si ruce o podlahu a hleděla k zrcadlu. Objevila se v něm jen dlouhá, temná chodba. "Už dost...stačilo..." špitla bezmocně. Ruce měla rozřezané žiletkou do krve. Kapičky rudé tekutiny padaly na zem a Felicity je bezděčně rozmazávala, když se snažila postavit se na nohy. Byla unavená a bezmocná. Už nechtěla nic vidět.
Pomalu kráčela k zrcadlu, ale neodrážela se v něm. Místo ní na ni hleděla jiná dívka...byla jí velice podobná, ale měla velká, černá křídla. Usmála se. A pak promluvila...
"Felicity..." její hlas se nepodobal ničemu, co znala. Byl zvláštní. Jako vichřice a krásný zpěv najednou. Nedal se popsat. Anděl natáhl ruku a vybízel Felicity, aby šla s ním.
Felicity se zastavila kousek od zrcadla.
"Kdo jsi? Co chceš?!"
"Pojď...ukážu ti lepší svět. Svět, ve kterém žijí ti, které jsi viděla. Všichni spolu..."
"Dej mi už pokoj!"
"Jsou v ráji, Felicity...pojď!" rukou pokynula, ať ji následuje. Felicity se však zdráhala.
"Nech mě...prosím, nech mě být!"
"Tam, kde teď jsi, budeš brzy zbytečná. Nikoho nezajímáš. Pojď se mnou..."
Felicity pevně sevřela žiletku, kterou držela v ruce. Zařízla se jí do dlaně, ale už to ani necítila.
"Vypadni!" vykřikla, popadla z nočního stolku sklenici a hodila ji po zrcadle. Sklenice se roztříštila na kusy, však zrcadlo zůstalo nepoškozené. Bezmocně padla na kolena a rozplakala se.
"No tak, Felicity...jsem tvá přítelkyně! Copak jsem tě ve snu nezachránila? Pojď se mnou...udělej to..."
Felicity vstala.
"Proč mám jít za tebou? Řekni, co je na tvém světě lepší?" ptala se v slzách.
"Všechno! Neexistuje tady žádná bolest ani trápení. Tak už se nerozmýšlej a pojď!"
Felicity se odvrátila od zrcadla a zamířila do koupelny, kde začala napouštět vanu.
Jsem sama...sama se rozhodnu...udělám to...půjdu s ní...konec bolesti...konec trápení...
Lehla si ještě v šatech do horké vody a žiletkou si začala přetínat žíly na zápěstí. Broukala si nepřítomně nějakou smutnou písničku, zatímco krev barvila vodu do ruda.
Půjdu za tebou, půjdu...
Zavřela oči. Bylo jí příjemně. Když je znovu otevřela, anděl stál vedle ní.
"Tak ses přece jen rozhodla..." natáhl ruku a Felicity mu bez váhání podala svou. Vykročily někam do neznáma. Když se ještě naposledy ohlédla, uviděla své zkrvavené tělo, jak bezvládně leží ve vaně a ani se nepohne. Byla mrtvá. Anděl byla Smrt. A opravdu - necítila žádnou bolest...jen podivný, nepopsatelný smutek...