Amy II.

Další noc spal Simon sám, Brenda jela tentokrát domů, musela si něco vyřídit. Spal. Zdálo se mu, že stojí na pláži, kde se Amy utopila. Všechno bylo zalité oranžovým světlem, vše bylo pusté a moře klidně šumělo. Slunce zapadalo. Amy stála kus od něj u vody a pozorovala nebe. Měla na sobě ty samé bílé šaty, ve kterých se tehdy utopila. Zdálo se, že Simona nevidí, ale pak se najednou obrátila a pohlédla na něj smutnýma očima. "Simone..." "Amy!" Přiběhl k ní a pohladil ji po vlasech. Ucouvla. "Proč jsi mi to udělal?" Její hlas zněl jakoby odněkud z dáli. "Já tě přece tolik milovala!" "Já tě miluju pořád, Amy...ale Brenda je fajn, mám ji rád, bez ní bych možná už nežil, já nevím..." "Aspoň bys byl se mnou a ne s ní!" "Co to povídáš?" "Miluji tě Simone, copak to nechápeš?! Jsem tady tak sama!" Z očí jí začaly téct slzy. "Chybíš mi!" "I ty mi chybíš..." "Nechybím...nechybím ti...nechybím..." Simon se probral. V pokoji bylo hrozné, tísnivé ticho, jaké ještě nezažil...

"Jsi v pořádku?" strachovala se Brenda, když ráno přišla. Simon zavolal do práce, že je mu zle a že nepříjde. Seděl sklesle na židli a pil kávu. "Jo, to bude dobré. V noci se mi zdálo o Amy..." Brenda k němu přiběhla a pohladila ho po vlasech. "To bude dobré..." políbila ho na tvář. "Chce to ještě chvíli čas..." "Jo..." Simon položil hrnek a vstal. "Půjdu se trochu opláchnout." "Jistě."

Pustil studenou vodu a strčil pod ní hlavu. Jakoby dostal pár facek...hned byl vzhůru. Podíval se na sebe do zrcadla. Potřeboval se oholit. Nehodlal to odkládat...ze skříňky vytáhl strojek a gel na holení a dal se do práce. Náhle uslyšel, že teče i sprcha. Nejprve jej napadlo, že přišla Brenda, ale když se podíval do zrcadla, zjistil, že ve sprše nikdo není. Otočil se. Na okamžik by přísahal, že ve vaně zahlédl krčící se Amy. Pak ale zmizela a voda ze sprchy přestala téct. Simonovi se udělalo špatně. Zachytil se umyvadla, znova si opláchl obličej a raději šel z koupelny ven.

"Vypadáš, jako bys viděl ducha." poznamenala Brenda. "Taky že viděl..." zamumlal si pro sebe Simon a posadil ze opět do kuchyně. "Brendo...zůstaň dnes přes noc." "Dobře, to není problém. Co se děje?" "Já nevím, není mi dobře. Prostě tady zůstaň." "Fajn. Uklidni se." "Jasně..." Simon až teď zpozoroval, že se třese. "To je v pohodě.." "Ne, není....úplně se třeseš! Co se děje? Nemám zavolat doktora?" "Ne, to nic."

Brenda si odpoledne odskočila něco koupit a Simon zůstal sám. Byl už klidný, ráno bral jako následek nočního snu. Pustil si televizi. Zrovna běžely odpolední zprávy. Věděl, že se asi nic moc zajímavého nedozví...a taky nedozvěděl. Pořád totéž. Začal přepínat. Všude samé nudné pořady. Najednou začaly všechny vypadávat. Simon pořád přepínal, ale brzy nefungoval žádný, až na jeden... Uviděl v televizi Amy. Chtěl to vypnout, ale nešlo to. Pozoroval, jak volá na Simona a poté skáče do moře...pak se přes ní převalila vlna... Probudil se. V televizi ještě pořád dávali zprávy...

Noc byla stejně neklidná jako ty dvě předchozí. Simona probudil randál v kuchyni. Skoro ani neměl odvahu vstát z postele, zvlášť, když viděl, že Brenda spí vedle něj a proto to není ona, která dělá rámus. Nakonec se ale přece jen nadechnul a vstal. Nebude se přece bát halucinací. Vešel opatrně do kuchyně. Všude na podlaze byly kaluže vody. U okna stála Amy. Mokré šaty jí obepínaly tělo a vlasy měla rovněž mokré a zcuchané. Byla k němu otočená zády. Simon polkl. "Amy?" Otočila se. V tu ránu leknutím uskočil. Její obličej snad ani nebyl její. Byla hrozně bledá, její rty byly temně fialové a kruhy pod očima témeř černé. Kromě toho měla v levé tváři díru, jakoby prolezlou červi. Na rameni měla jakési podlitiny a prsty zmodralé. Byla odporná. Simon se musel tvářit dost zhnuseně, protože si toho Amy hned všimla a poznamenala: "Promiň, sežrali mě ryby a krevety a já se za tu dobu, co jsem mrtvá, nestačila nalíčit. Za to ty, jak vidím, sis za mě stihl najít náhradu." Znělo to zatrpkle. "Amy, dej mi už pokoj!" "Najednou ti mám dát pokoj??? No jistě, máš tu svou děvku...Brendu!" "Brenda není děvka! Víš, že jsem tě miloval!" "Nemiloval, to bys mě nenechal umřít..." "Já tě ale přece nechtěl nechat umřít! Zabila ses sama!" vykřikl. Amy se očividně šokovalo. "Cože? Takže za to můžu já?!" "No jistě...já tě miluju, nenechal bych tě umřít, copak to nechápeš?!"

Pak se v kuchyni objevila Brenda. "Co se děje?" Amy zmizela. Simon byl docela v šoku. "Nic." odsekl. "Simone...možná bys měl navštívit doktora." "Možná máš pravdu." uznal. Ohlédl se a zazdálo se mu, že za oknem vidí Amyinu tvář. Hned ale zmizela. "Co je to s tebou?" "Vidím ji všude." "Koho? Amy?" "Ano, Amy. Pronásleduje mě." "Nikdo tě nepronásleduje..." objala ho kolem ramen a odváděla zpátky do pokoje. "Pojď radši spát. Zkus na ni nemyslet."

Pak se dlouho nic nedělo. Simonův život se vrátil do starých kolejí, takže znovu nastoupil do práce. Brenda se k němu tou dobou nastěhovala. Jednou večer zůstala doma sama. Neměla co na práci, takže si dala horkou koupel a šla si lehnout, jenže...někdo byl v pokoji. Někdo ji sledoval. Pomalu přešla do kuchyně, popadla nůž a vrátila se. Chtěla zavolat policii, ale když vzala sluchátko, někdo jí strčil do ruky a shodil ji na postel. Byla to Amy. Dívala se na ni zlostným pohledem. "Tak to ty jsi ta má náhrada? Brenda?" "Kdo jste? Jak jste se sem dostala?" "Drž hubu! Teď jsi skončila a Simon taky, jenže o tom ještě neví..." "O čem to mluvíte?" Brenda měla strach. Byla připravená se tím nožem ohnat. "O tomhle!" Vrhla se na ni, vyrvala jí z ruky nůž a začala jí bodat...

Simon zastavil. U cesty stála žena v černých šatech a tvář jí halil černý závoj. Nastoupila. "Dobrý večer, kam to bude?" "Pořád rovně po dálnici a pak vpravo." "Dobře." Ujeli už kus cesty, když se taxík náhle začal zrychlovat. Simon to už nedokázal kontrolovat. "Sakra!" zaklel. "Děje se něco?" zeptala se žena. Zdálo se, že se směje. "Ano, mám tady problém..." "To bude asi velký problém..." Simon se podíval do zpětního zrcadla a žena si sundala závoj. Amy! Před Simonem se objevila vysoká zeď a Amy se začala smát...