Články za rok 2011

Jéé...hej tohle je vážně crazy xD Celý článek ›

takže..:D pro lidi který by toužili po tom mě blíž poznat.... votre-dieu@seznam.cz napište mail...a pak dám klidně icq nebo fb..xD Celý článek ›

Takže...je to taková emo oblíkačka...na oddech...a tak :D mě se celkem líbí.. :D http://www.herni.cz/hra-emo_style-hrej Celý článek ›

Mám ráda staré černé MCR...jejich hudba mi dodával sílu být tím kým sem...ted po vydání nového cd přemýšlím co se jim stalo..nemůžu uvěřit tomu jak vypadají...příjdou mi jako komerční šašci...lidi který mě dodávala inspiraci zkončili takhle...nemám slov......podporovali nás v tom jaký sme....černý a ponurý... a pak....vo čem sou jejich songy ted? "global oteplovani je v modě dětska převlečte se aby nikdo neříkal že ste emo"? já nevím..říkejte si… Celý článek ›

Kniha................... Právě dočítám druhý díl. Je to velice hezký...o upírech...taková odpočinková romantická literatura... Mě se to prostě líbí... sice už nejsou dlouhý zimní večery ale i tak doporučuju koupit a přečíst.... vím že je i serial.... viděla sem pár fotek a ty hlavní hrdinové mě sou nesimpaticiký....raději zůstanu jen u knih a svích představ...;) četly ste to už někdo? líbilo? Celý článek ›

Ušly už kus cesty a zastavily se. Lucianna pohlédla vpřed. Majestátný, čený palác s vysokými věžemi se tyčil před nimi a kolem jej obklopovaly jen mohutné skály. Jako by jej svíraly, chránily... Havrani nad palácem tajemně kroužili a křičeli. Lucianna je hned poznala - byli to havrani z údolí. Nemohla si je splést, jistě to byli oni! Jeden z nich se odpojil od hejna a prolétl jí nad hlavou, aby ji pozdravil. Mireille vykřikla. "Bože! Nemám ráda velké ptáky!"… Celý článek ›

Lucciana přečetla článek z knihy a dostala se do města zbloudilích duší.... Krčila se bezmocně v rohu temné, chladné místnosti. Její dlouhé, blonďaté lokny jí zakrývaly zkrvavenou tvář. I její kdysi bíle, krátké šaty byly potřísněny její vlastní krví. Byla tak mladá a tak ustrašená. Nevěděla, kde je, co se s ní děje...najednou se tady prostě objevila a oni ji pronásledovali. Ty bytosti, které nedokázala pojmenovat. Měla hrozný strach. Místnost byla… Celý článek ›

Na tvář jí dopadly první vločky letošní zimy. Rozesmála se… "Co jsem ti říkala? Pesimisto. Neprší! Sněží! Prohráváš to rok co rok. Teď mi něco musíš dát.". Sledoval ji. Je teď ta vhodná chvíle? Ne, asi ne. "Co bych ti měl dávat, vsadili jsme se, ale neřekli jsme o co..". Uštědřila mu přátelskou herdu do žeber. "To znamená, že si můžeš vybrat co mi hodláš dát, ale míň jak pět korun neberu, to si piš.", smála se dívka a popoběhla pár kroků,… Celý článek ›

Noc byla černá a tichá. Jediným světlým bodem na nebi byl měsíc rudý měsíc v úplňku a pár blikajících hvězd. Peter zrovna tiše procházel kolem hřbitova. Nesmí ho nikdo vidět... Měl v úmyslu přelézt zídku a ukradnout si z jednoho hrobu velký kovový kříž, který se mu při jedné ze hřbitovních procházek zalíbil. Dal by si jej doma na stěnu...proč ne. Takový už jinde nesežene. Odvahu na to měl. Bez problému přelezl přes zeď na hřbitov a vydal se… Celý článek ›

tohle je inspirováno dívkou na vozíku která na tom není zrovna psychicky dobře... Přála si obejmutí, místo toho na ni čtyři stěny hledí. Nehybně tam sama leží, za oknem tak sladce prší. Chtěla se rozeběhnout ven, vidět zase nádherný den... Však něco ji v tom pokoji drželo, snad ji tam duše a srdce zůstalo. Po nehodě děvče bylo, venku pořád tak hustě lilo. Lilo více a více, slzy krápěly její líce. Bez života, radosti.. a hluboko v nitru ukryté… Celý článek ›