Články za rok 2011

chtěla se jen najíst...věděla že je nemocná...chtěla jen znovu ochutnat to čím my pohrdáme... Srdce tiše krvácí, život z dívenky pomalu odchází.. Střípky jsou všude, její tvář pomalu bledne.. Dívenka bílá, proč se najednou nehýbá? Oči smutně zavírá její duše do neznáma odplouvá.. Celý článek ›

ta dívka na hřbitově.. ta mladá dívenka, prochází se po hřbitově nevnímá nic, však přemýšlí o životě... Přemýšlí o něm stále víc a víc.. v tomhle světě nechápe už vůbec nic. Bosíma nohama, v sněhu si kráčí, slzama roztrhaný šat si máčí. Zkrvavělá chodidla.. v sněhu stopy nechají, její kroky v dáli pomalu utichají... Celý článek ›

dívka ve tmě.. Schována ve tmě ukryta pod rouškou věčného čekání živa jen ze supů,jenž život jí zhořčují ...a tvé víno je můj svět… trpkost a zármutek k sobě vzhlížejí pod zrnkem vznícenosti… ...a tvé víno je můj svět… Celý článek ›

Je jen na tobě jestli chceš dopadnout jako jedna z těch "dokonalích" panenek... Celý článek ›

Domů se vrátila až později večer. Její rodiče dávno spali. Zítra nikam nepůjde. Odpočine si. Navečeřela se a pustila si televizi, ale nevnímala ji. Žena v kápí jí pořád vrtala hlavou. Co tam dělala? Vždyť to ji vidí ve svých snech! Nebo se jí to opravdu jen zdálo? Vedle Lucianny stála květina, která začala znenadání usychat...čím více myslela na tu ženu, tím rychleji květina umírala. Její listy zhnědly a seschly, začaly se drolit... Lucianna si toho… Celý článek ›

"Lucianna byla vždy jiná. Nikdy nebyla jako my ostatní, ale měla jsem ji ráda. Byla to má dobrá a děsivá kamarádka. Někdy z ní šel opravdu strach. Často jsme se scházely v místním parku, ale Lucianna tam trávila více času sama, stejně jako v údolí pod parkem. Tomu se přezdívalo 'Údolí havranů', protože od té doby, kdy se ve městě objevila Lucianna, se tam slétavaly hejna černých, velkých ptáků...havranů. Jedině ona se k nim dokázala přiblížit, mluvila… Celý článek ›

Osud Záblesk z duše Tvojí, Co uniká světu, Pravda co se bojí, Chápat lživou větu. Osud Záblesk z duše Tvojí, Co uniká světu, Pravda co se bojí, Chápat lživou větu. Průzračné tajemné mlčení, Které spojuje dva světy, Zamrzlá srdce to ocení, Roztříští uvadlé květy. Proniknout nazí špínou všedních dní, Co nás polívají odcizením, Zůstaneš sám a poslední, Já sama sebe nedocením... Celý článek ›