Články za rok 2011

Říkej mi tma, co na trávu padla. Říkej mi růže, co bez vody zvadla. Jsem vzduch který dýcháš, jsem tvůj svět. Nikdy na mě nemůžeš pohledět. Rouškou tmy vkrytá jsem píseň v tvém srdci navždy vrytá. Dávám ti sílu, dávám ti moc. Snímám tvé hříchy, vytvářím noc. Čas je můj syn, smrt má sestra. Tohoto světa jsem jediná cesta. Celý článek ›

Zbývala hodina do úsvitu. Zatím byla ještě tma...noc však končila. Konečně. Pro Theodoru byla jako noční můra, ta nejhorší, jakou kdy zažila. Utíkala těma nejzapadlejšíma uličkama, aby unikla svým pronásledovatelům, ale stejně ji chytili. Kousek od kostela na náměstí, v parku mezi stromy, ji chytili...a teď...teď se stává jedním z nich. Klečela před kostelem, ruce semknuté k modlitbě, hedvábné šaty špinavé od prachu a bláta, roztrhané, na krku dvě… Celý článek ›

Zas slyším ty hlasy uvnitř mé hlavy slyším ty tóny ty hlasy jsou Tvé Živím svůj sen, jenž vraždí můj smír můj osud je rozmeten sen o Tobě a za tu dobu hořkých dní chléb na stole, jenž je okorán zrna zas tvoří a zrna klíčí v dál... Vidím Tvůj stín v rohu pokoje snaží se přejít moji poušť ty kroky věří jen ve mě tak vstávejte nohy, vstávejte, do boje! A ústa vlhkých stěn přejí si: vzduchu buď polapen! dýchejme, my stěny, dýchejme! o krok… Celý článek ›

...a od té doby voda si žádá mou krev a země mé tělo Ale já se nevydám! Oheň chce pozřít mou duši a vzduch prahne po mém popelu... Ale já se nevydám ... ale já se nevydám... Stojím na hraně propasti oděná v líbivost neřesti ...neřesti dýchat po tom všem... Poštovním holubem posílám polibky z vděčnosti ... A struny hrály reqiem pro lásku A Tvá náruč mě ukryla před světem... Teď ležím nahá, svlečená před davem... ...prošlapává zem. Celý článek ›

Tam, kde rozervané básně na podlaze tam cize tíhneš vášeň mou Mé slzy jsou mi mokré saze Tobě však vodou svěcenou A sychravý vichr chrastí svými kostmi chápavý vrah těší oběť svou jeho nůž odráží paprsky zlosti náhle jen záblesk lidskou tmou ... A krvavé verše hasí své stíny po mém bělostném těle... Celý článek ›

V hlasech padajících hvězd Hořela jsem v útrobách... Jak modravé třpyty váží pěst Jak krůpěje rosy na perách Jak pomačkaná čest Popel je ze mě vysypán... Žít v bludech mlžných slov Metoucí se před můj práh... Jak dešti zpívá starý nov Jak sněhy vítr v houští vál Jak řasy čechrá žhavý kov Duch můj je tebou rozsápán... Rytina záhybů mé kůže V dotycích kamenných svic... Jak hebké je krvavé lože Jak vlahá jsou slova "chci víc" Jak na prsou… Celý článek ›

Brečet znamená milovat... Celý článek ›

Pod vřesovými listy modrý prach ...prach vzdálenosti Černá stužka roní hrách ...hrách vznícenosti Pod šedavými vraky deště snímá oko brzký sníh... Poslední večeře páně jsme ti první z posledních... A jen tikot hodin všedních A jen tlukot srdcí krotkých ...krotkých jak vzpomínka ......vzpomínka na NIKDY JSEM ozubeným kolem v útrobách času jsem ohořelá myšlenka a skřípot hlasu jsem můra blízko svíce zpopelněná zpolovice ...a víra ateistů ...a… Celý článek ›

Lítá slova čeří se v zápalu radosti Nad modrou oblohou skrápí svůj chtíč andělé ...mlhavé bytosti... Čísla zrodu odkapávají čas souměrnosti našich dní ...jak praskání dlouhých vlasů... Prašné cesty kývají do prázdných očí Rty planou v sychravosti ticha Lapu myšlenky v krajkoví vlastních řas V pohybech trne na ostnech pýcha Tehdy jsem pozvedla číši zapomnění... Tehdy jsem nevěděla, proč pláču... Tehdy stejně, jako dnes... Celý článek ›

Pár rozvrzaných židlí šeptá k plísni sklepních stěn Zčechrané vlasy prachu vláčí se v půdě zemdlelých písní ...ty písně jsou v nás svírají duši... Spínáme ruce v mukách modlitebních knih Hýčkáme těla stigmaty svatých A hyneme za život... Jsme chodící pochodně lapené v prázdnotě Síla mrtvých těl Slova tonoucí ve vodě ...jak holubice s vyvrácenými křídly Poslední slovo vypsané křídy A zpěv bez tónů... Sbíráme otepi vlastních řas pro… Celý článek ›