Spes non confunditur

Na schodišti v patře prachu, počítám rýhy na zdi a mé tělo v dáli hoří světem volá heslo chaosu Tvář sedá si do střepů, ty probudilo zašeptání pán a paní v suknicích plavou jsou okrasou všedních dní pod peřinou v noci lezou švábi a mořská víla kdysi na pláži teď nakupuje z novin Kauflandu světem volá heslo chaosu však můj krk ochraptěl. Celý článek ›

Cítila se jako na struně.. Struna je tenká a ona.. ..jako by na ni stála. Na struně se houpala, doufajíc že spadne Nevěděla kam.. ..divné hlubiny jejich myšlenek.. Pořád kmitala, sem a tam a tam a sem.. Na jedné straně vysvobození, naděje a na druhé.. Ticho !! Dívala se dolů, na tu druhou stranu.. Bylo to horší než peklo a pořád ji k sobě táhlo, jako proud řeky, vítr.. Silou vůle se snažila jít proti směru, přežít.. Ale to peklo bylo silnější.. Celý článek ›

Říkej mi tma, co na trávu padla. Říkej mi růže, co bez vody zvadla. Jsem vzduch který dýcháš, jsem tvůj svět. Nikdy na mě nemůžeš pohledět. Rouškou tmy vkrytá jsem píseň v tvém srdci navždy vrytá. Dávám ti sílu, dávám ti moc. Snímám tvé hříchy, vytvářím noc. Čas je můj syn, smrt má sestra. Tohoto světa jsem jediná cesta. Celý článek ›

Zbývala hodina do úsvitu. Zatím byla ještě tma...noc však končila. Konečně. Pro Theodoru byla jako noční můra, ta nejhorší, jakou kdy zažila. Utíkala těma nejzapadlejšíma uličkama, aby unikla svým pronásledovatelům, ale stejně ji chytili. Kousek od kostela na náměstí, v parku mezi stromy, ji chytili...a teď...teď se stává jedním z nich. Klečela před kostelem, ruce semknuté k modlitbě, hedvábné šaty špinavé od prachu a bláta, roztrhané, na krku dvě… Celý článek ›

Zas slyším ty hlasy uvnitř mé hlavy slyším ty tóny ty hlasy jsou Tvé Živím svůj sen, jenž vraždí můj smír můj osud je rozmeten sen o Tobě a za tu dobu hořkých dní chléb na stole, jenž je okorán zrna zas tvoří a zrna klíčí v dál... Vidím Tvůj stín v rohu pokoje snaží se přejít moji poušť ty kroky věří jen ve mě tak vstávejte nohy, vstávejte, do boje! A ústa vlhkých stěn přejí si: vzduchu buď polapen! dýchejme, my stěny, dýchejme! o krok… Celý článek ›

...a od té doby voda si žádá mou krev a země mé tělo Ale já se nevydám! Oheň chce pozřít mou duši a vzduch prahne po mém popelu... Ale já se nevydám ... ale já se nevydám... Stojím na hraně propasti oděná v líbivost neřesti ...neřesti dýchat po tom všem... Poštovním holubem posílám polibky z vděčnosti ... A struny hrály reqiem pro lásku A Tvá náruč mě ukryla před světem... Teď ležím nahá, svlečená před davem... ...prošlapává zem. Celý článek ›

Tam, kde rozervané básně na podlaze tam cize tíhneš vášeň mou Mé slzy jsou mi mokré saze Tobě však vodou svěcenou A sychravý vichr chrastí svými kostmi chápavý vrah těší oběť svou jeho nůž odráží paprsky zlosti náhle jen záblesk lidskou tmou ... A krvavé verše hasí své stíny po mém bělostném těle... Celý článek ›

V hlasech padajících hvězd Hořela jsem v útrobách... Jak modravé třpyty váží pěst Jak krůpěje rosy na perách Jak pomačkaná čest Popel je ze mě vysypán... Žít v bludech mlžných slov Metoucí se před můj práh... Jak dešti zpívá starý nov Jak sněhy vítr v houští vál Jak řasy čechrá žhavý kov Duch můj je tebou rozsápán... Rytina záhybů mé kůže V dotycích kamenných svic... Jak hebké je krvavé lože Jak vlahá jsou slova "chci víc" Jak na prsou… Celý článek ›

Brečet znamená milovat... Celý článek ›

Pod vřesovými listy modrý prach ...prach vzdálenosti Černá stužka roní hrách ...hrách vznícenosti Pod šedavými vraky deště snímá oko brzký sníh... Poslední večeře páně jsme ti první z posledních... A jen tikot hodin všedních A jen tlukot srdcí krotkých ...krotkých jak vzpomínka ......vzpomínka na NIKDY JSEM ozubeným kolem v útrobách času jsem ohořelá myšlenka a skřípot hlasu jsem můra blízko svíce zpopelněná zpolovice ...a víra ateistů ...a… Celý článek ›